Co je anestezie a analgezie ve veterinární medicíně?

Anestezie a analgezie jsou nedílnou součástí moderní veterinární péče. Umožňují bezpečné a bezbolestné provádění nejen chirurgických výkonů, ale i diagnostických zákroků. Správné provedení anestezie vyžaduje znalosti, zkušenosti, kvalitní vybavení a pečlivý dohled. Anestezie a analgezie pro nás představují klíčové nástroje k zajištění maximálního komfortu a bezpečí našich pacientů.

Celková anestezie je řízený, farmakologicky navozený stav ztráty vědomí a citlivosti, který umožňuje provádění rozsáhlejších chirurgických (nebo stomatologických) zákroků.

Lokální anestezie se používá k znecitlivění konkrétní části těla. Ve veterinární medicíně se často využívá jako součást celkové anestezie.

Analgezie znamená úlevu od bolesti. Měla by být součástí každé celkové anestezie a používá se také samostatně, například po operaci nebo při akutních bolestech.

Krátce z historie

Ačkoliv je moderní anesteziologie mladým oborem – formálně se vyvíjí přibližně posledních 160 let – snahy o zmírnění bolesti sahají hluboko do historie lidstva. Již ve starém Egyptě existují záznamy o používání přírodních látek k tišení bolesti. V novověku sehrálo klíčovou roli zavedení éteru a chloroformu v 19. století, které umožnily první skutečně bezbolestné operace. Dnes je anestezie precizně řízeným a bezpečným procesem, který se neustále vyvíjí.

Rozdělení anestezie

Anestezie se dělí podle způsobu podání a kombinace technik:

1. TIVA – celková intravenózní anestezie (Total Intravenous Anaesthesia)

2. Inhalační anestezie

3. Doplňovaná anestezie – kombinace intravenózní a inhalační anestezie

4. Kombinovaná anestezie – intravenózní a inhalační anestezie + regionální bloky (lokální anestezie)

TIVA – total intravenous anesthesia

Pacient má zajištěný žilní vstup a veškerá anestetika jsou podávána výhradně nitrožilně, typicky s využitím látek jako propofol. TIVA je vhodná pro kratší zákroky nebo pro pacienty, u kterých nelze použít inhalační anestetika (např. isofluran) – například při maligní hypertermii. Po podání intravenózního anestetika může být pacient bezpečně zaintubován a připojen na anesteziologický přístroj, který mu dodává pouze směs kyslíku a vzduchu (bez inhalačního anestetika, např. sevofluranu).

Maligní hypertermie (MH) je vzácná, geneticky podmíněná reakce organismu na některá anestetika (zejména inhalační), která může vést k rychlému zvýšení tělesné teploty, svalovým křečím a metabolickému kolapsu.
MH se nejčastěji vyskytuje u některých psích plemen, například labradorský retrívr, pointer, greyhound nebo kavalír king charles španěl. Tito pacienti vyžadují pečlivě vedenou TIVA anestezii bez použití rizikových látek.

Inhalační anestezie

Pacient má zajištěný žilní vstup, ale nejsou mu podána žádná nitrožilní anestetika (např. propofol). Vdechuje inhalační anestetikum (např. sevofluran) pomocí anesteziologické zvířecí masky. Dýchací cesty však nejsou zajištěny endotracheální kanylou.

Ve veterinární medicíně se ale zvířata obvykle neuspávají pouze pomocí inhalačních plynů přes masku, bez předchozího podání léků do žíly. Na rozdíl od humánní medicíny (např. u dětí) je tento postup pro zvíře velmi stresující, nebezpečný a obtížně kontrolovatelný (výjimku tvoří např. malí savci). Zvířata nerozumí tomu, co se s nimi děje, a kontakt s maskou, která jim náhle přivádí neznámý plyn, vnímají jako ohrožení. Většina z nich se brání, bojuje, stresuje nebo panikaří, což zvyšuje riziko poranění jak pro ně, tak pro ošetřující personál. Navíc nástup účinku inhalačního anestetika podaného přes masku je pomalejší a méně předvídatelný. Pacient tak zůstává déle ve fázi zmatení mezi vědomím a bezvědomím, což je nežádoucí. Bez předchozího uspání intravenózním anestetikem navíc nelze bezpečně zajistit dýchací cesty (intubovat) a připojit pacienta na anesteziologický přístroj.

Doplňovaná anestezie (intravenózní + inhalační)

Jedná se o kombinaci předchozích dvou typů anestezie – inhalační a intravenózní. Pacient má zajištěný žilní vstup. Nejprve se podá intravenózní anestetikum (nejčastěji propofol) a teprve poté může být pacient zaintubován a připojen na inhalační anestezii.

Tato metoda se využívá zejména při chirurgických výkonech a nebolestivých stomatologických zákrocích. Kombinuje výhody rychlého nástupu intravenózních anestetik (např. propofolu) s možností dlouhodobé, přesně dávkované inhalační anestezie (např. isofluranu). Umožňuje hladké uspání i probuzení a šetrný průběh zákroku pro pacienta.

Kombinovaná anestezie (intravenózní + inhalační + regionální)

Pokud k doplňované anestezii přidáme ještě lokální anestezii, získáme tzv. kombinovanou anestezii. Pacient má zajištěný žilní vstup. Nejprve se podá intravenózní anestetikum (nejčastěji propofol) a následně je pacient zaintubován a připojen na inhalační anestezii. Poté je použita lokální anestezie, která zajišťuje vynikající analgezii přesně v místě, kde je to nejvíce potřeba. Jedná se o lokální znecitlivění nervu nebo nervové pleteně pomocí lokálního anestetika (např. levobupivakain).

Typickým příkladem je stomatologické ošetření, kde se standardně používá levobupivakain k blokádám čelistních nervů.

Co je analgosedace?

Analgosedace je stav, kdy je pacient zklidněný (sedovaný) a zároveň má zajištěnou úlevu od bolesti (analgezii). Nejedná se o plnou anestezii – pacient může zůstat při vědomí nebo v lehkém spánku, ale necítí bolest a je klidný.

Používají se kombinace sedativ a analgetik, které umožňují provést krátké nebo méně bolestivé zákroky bez nutnosti hluboké narkózy. Výhodou je šetrnost, kratší doba zotavení a méně vedlejších účinků.

Kdy se analgosedace používá u zvířat?

• RTG vyšetření (např. kyčlí, páteře)

• Krátké diagnostické výkony (např. odběry, punkce)

• Ošetření drobných poranění

• Odstraňování stehů, klíšťat apod.

• Endoskopie, sondování

• Některé stomatologické úkony (výměna rovnátek)

V analgosedaci ale nelze zajistit dýchací cesty (intubace) ani provádět bolestivé či delší chirurgické zákroky.

Zajištění žilního vstupu

Každý pacient musí mít před celkovou anestezií zajištěný žilní vstup – kanyla v pacce. Tento vstup je nezbytný pro podání premedikace, anestetik i infuzní terapie. U nás nejčastěji volíme premedikaci intramuskulární – zvíře se zklidní, je méně ve stresu a lze mu bezpečně a bezbolestně zavést kanylu. Pozor, nejedná se ale o nitrosvalovou anestezii, ta je již ve veterinární medicíně obsoletní. Platí pravidlo – "není žíla, není anestezie."

Intubace

Zavedení endotracheální kanyly (intubace) provádíme až po podání intravenózních anestetik! Bez tohoto kroku není možné bezpečně a bezbolestně zavést endotracheální kanylu do průdušnice. U nás navíc standardně používáme před intubací sprej s lokálním anestetikem, díky čemuž je intubace pro zvíře ještě komfortnější. Až po podání intravenózních anestetik a zajištění dýchacích cest endotracheální kanylou můžeme pacienta bezpečně napojit na inhalační anestezii přes anesteziologický přístroj (doplňovaná anestezie).

Umělá plicní ventilace (UPV)

UPV je důležitá u pacientů, kteří přestanou samovolně dýchat, nebo u zákroků, kde potřebujeme naprostou kontrolu nad dýcháním. Přístroj reguluje dechovou frekvenci, objem vdechu, tlak v dýchacích cestách a složení směsi kyslíku a anestetik.

Typy anestezie a analgézie

Každý pacient dostává před celkovou anestezií intramuskulární premedikaci, která zmírňuje strach a úzkost a zvíře mírně utlumí. Poté se zajistí žilní vstup (kanyla v pacce) a podle typu výkonu se volí vhodná anestezie. V HANIMA Veterinary Clinic nejčastěji používáme doplňovanou anestezii (intravenózní + inhalační) a kombinovanou anestezii (intravenózní + inhalační + lokální). Kombinovanou anestezii používáme u každého stomatologického pacienta! Méně často pak využíváme analgosedaci (např. u RTG vyšetření kyčlí, sonografie u pacientů, které nelze bezpečně ošetřit, úpravy rovnátek a dalších) a TIVA (pouze u pacientů s maligní hypertermií).

U každého pacienta vždy aplikujeme multimodální analgézii. Každý pacient je pečlivě monitorován, zahříván, dostává infuze a má vždy přítomného anesteziologa, který jej po celou dobu anestezie důkladně sleduje. U složitějších případů (starší a polymorbidní pacienti, kardiologičtí pacienti, dlouhé a náročné operace) je po předchozí dohodě přítomný humánní anesteziolog, MUDr. Anna Hanzel z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 2. LF UK a FN Motol.

Po každém zákroku zůstává pacient pod dohledem, dokud není plně při vědomí a schopný pohybu. Vždy odchází po vlastních nohou, nikdy nevydáváme pacienta spícího. Lehká „opilecká“ chůze krátce po probuzení je běžná a není důvodem k obavám. V prvních 24 hodinách po výkonu lze očekávat zvýšenou únavu a spavost.