Uštknutí hadem

Zmije obecná

Tento had je obecně spíše plachý a neútočný, pokud není provokován. Množství jedu v jednotlivých kousnutích se může výrazně lišit, varovné kousnutí může být bez jedu. Toxicita je ale vysoká, zejména u drobných psů. Nejčastěji pokousanou oblastí jsou nohy a čumák psů. Kočky jsou obecně na hadí jedy mnohem méně citlivé. Víc (zajímavostí) o zmiji obecné naleznete zde.

Zdroj obrázku: https://zoopark.cz/lexikon/zmije-obecna/

Časté příznaky

Rychlá a výrazná bolestivost, zarudnutí v místě kousnutí, ranka a otok, který se často výrazně šíří (celé končetiny, hlava a krk atd.). Výrazný otok může způsobit tzv. kompartmentový syndrom (poškození krevního a/nebo lymfatického oběhu části těla, což bez dramatického, často chirurgického řešení může vést až k rozsáhlé nekróze a případně i ztrátě celé končetiny). Mezi další příznaky, které se po pokousání zmijí objevují relativně často, jsou horečky, kulhání a poruchy srážlivosti. Může se objevit i selhání jater či ledvin.

Také se u psů často setkáváme s alergickou reakcí na jed - anafylaxí. Ta se objeví typicky hned, ale někdy i opožděně, a projevuje se šokem, kolapsem oběhového systému, výraznými otoky, průjmem a zvracením, často krvavým. Výrazná anafylaktická reakce či vysoká dávka jedu může končit smrtelně i přes rychlou a intenzivní péči.

První pomoc

Mezi první pomoc patří udržování psa v klidu - ideálně ho noste a nenechte ho na pokousanou tlapku došlapovat, což může zrychlit další šíření jedu. Postižené místo můžete chladit. Následně psa směrujte na veterinu, kam předem zavolejte - až o vás vědí, dokážou se připravit na akutního pacienta a poradí vám s dalšími kroky až do příjezdu.

Terapie

Terapie se hodně liší podle příznaků a délky léčby - někdy je to den, jindy i měsíc, v průměru lze ale očekávat cca 5denní hospitalizaci a intenzivní péči. V léčbě šokových stavů hraje hlavní roli infuzní terapie a kortikosteroidy. Obecně se terapie zaměřuje na stabilizaci krevního oběhu, koagulace (prevence postižení ostatních vnitřních orgánů), minimalizaci bolestivosti a otoku (prevence kompartmentového syndromu) a prevenci sekundárních infekcí. Zatímco antitoxin proti jedu zmije existuje, je určený pro lidi a není lehce dostupný. Drží ho primárně lidské nemocnice a pro veterinární potřeby je velmi těžké až nemožné jej zajistit v potřebném časovém intervalu. Také na samotný antitoxin lze vyvinout anafylaktickou reakci, proto se v praxi nepoužívá příliš často.